… a měli bychom taky, když se ty kraje tvořily, respektovat hranice Moravy. Že jsme tu historickou hranici vůbec nerespektovali, podle mě byla chyba. A ani spádovost. — Karel Schwarzenberg v debatě prezidentských kandidátů na Radiožurnálu[1]
Ale začít ráno s osmi kraji a nevědět, jestli jich večer bude 14, nebo 22… To je přece šílené! Vznikly kraje, které vůbec vzniknout neměly, a zničila se tisíciletá zemská hranice mezi Čechami a Moravou. Prorokuju, že to se jednou vymstí – Morava si ještě o tu hranici řekne. — Petr Pithart[2]
S vládou jsme na jaře roku 1992 předložili komplex zákonů, které počítaly se zemským uspořádáním státu. Ale blížilo se rozdělení Československa a vyvstaly obavy, že by toto uspořádání vedlo k dalšímu štěpení, takže z toho nic nebylo. Dodnes jsem přesvědčen, že to byla veliká chyba. — Petr Pithart[3]
Federální shromáždění České a Slovenské Federativní republiky považuje zrušení země moravsko-slezské od 1. ledna 1949 v rámci nového územně správního uspořádání za akt nespravedlivý a poplatný totalitní byrokraticko-centralistické praxi, za krok, který byl v rozporu s principy demokracie a samosprávy, a který tak podstatně přispěl k deformovanému vývoji československé společnosti.Vyslovuje proto pevné přesvědčení, že ústavní uspořádání republiky, které vzejde z jednání svobodně zvolených zákonodárných sborů, tuto nespravedlnost napraví. — usnesení Federálního shromáždění ČSFR z 9. května 1990[4]
… moravská otázka je a bude opět zkušebním kamenem české politiky. Je proto žádoucí, aby byl Moravě zachován její specifický ráz a aby se jí dostalo rozsáhlé autonomie, nejen politické, ale i kulturní. — Tomáš Garrigue Masaryk[zdroj?]
Morava je podivuhodná země už proto, že je a není. Kdysi v dávné historii bývala markrabstvím volně spojeným s Českým královstvím. Dnes splynula s Československou federativní republikou a její jméno se vyskytuje už jenom v celostátních předpovědích počasí a v národních písních. — Jan Skácel[5]
Je Morava a nejsou Moravané, jsou Moravané, ale není Morava. — Jan Skácel[5]
Morava žije v podvědomí svých obyvatel jako historický celek, který si zasluhuje samosprávného postavení v rámci České republiky. — Václav Havel[zdroj?] Všichni si myslí, že všechno za ně udělá pan prezident. Morava si svoji svébytnost a své důstojné postavení musí především vybojovat sama. — Václav Havel[zdroj?]
Milé matce mé vlasti, zemi Moravské, jeden z věrných synů jejích Moravan původem, jazykem Čech, Jan Amos Nivnický, po otci zvaný Komenský. — Jan Amos Komenský[6]
Již delší dobu můžeme pozorovat podivuhodný fakt, jak se z masových médií zdejších i zahraničních vytrácí historický a kulturně svébytný pojem Moravy. Morava se ze současných slovníků jednoduše škrtá, nanejvýš se připouští ve formě pěveckého sdružení (Moravan) nebo skupiny písní a tanců (Moravanka, Moravěnka). Občas se můžeme ve sportovní rubrice brněnských mutací deníků. dočíst o tom, že moravské kluby slavně zvítězily. A dost. — Zdeněk Rotrekl[zdroj?]
Morava dřív v ohni a popeli zahyne, než by strpěla nátisk na svědomí. — Václav z Ludanic, moravský zemský hejtman, z prohlášení roku 1550[7]
